NATÁČECÍ
DENÍK
10.5.01+ 11.5.01 Berlin, ColumbiaHalle
26.5.01 Praha, Veletržní palác
28.5.01+ 29.5.01 Paris, L’Olympia
10.5.01+ 11.5.01 Berlin, ColumbiaHalle
Zdá
se mi, že berlínské koncerty byly nejcaveovštější. Snad díky prostředí,
snad díky minulosti. Bylo tu hodně gotiků, tváře nabílené, oči hluboké
a smutné jako Mariánský příkop.
1.den
jsme potkali mladý švédský pár. Měli 70 marek, ale jeden lístek stál 60,
u dealerů pak i 100.
Nakonec
dostali jeden lístek za oficiální cenu a děvče se muselo rozhodnout, zda půjde
na koncert sama, nebo jestli půjde na oslavu svých narozenin. Kolem a kolem se
zdá, že šla na ty narozky.
V Berlíně jsme narazili na kluky, kteří se pokoušeli dovnitř dostat zadarmo. Úspěšně.
26.5.01 Praha, Veletržní palác
Pražský
koncert byl smutný. Nick měl chřipku, a to místo vypadalo jako nádraží. A
lidi to vytušili a byli studení, začli se bavit pět minut než to skončilo.
V Praze
byly statečné dívky, které se nás slušně zeptaly, zda nevíme o někom,
kdo by nekoupil jejich přebývající lístky, a když jsme dvě duše našly,
moc nás překvapil dívčí „obchodní talent“.
V Praze
byl maďarský fanoušek, který dostal lístek od řidiče kapely, v Praze
jsme natočili partu Rusů, kteří dojeli až z Moskvy jen, aby viděli
dva evropské koncerty.
V Praze jsme našli kluka, který jel celé turné. V Lublani vypadal, jako kdybych mu něco kradl.
28.5.01+ 29.5.01 Paris, L’Olympia
První
pařížský večer byl úžasný. Koncert skončil a bedňáci začali balit,
ale obecenstvo tleskalo, tleskalo a plácalo a řvalo, trvalo to dvacet minut,
nikdo neodcházel, a pak přišla kapela, připravená na třetí přídavek.
Publikum
druhého koncertu se k takovému stavu extáze bohužel nepropracovalo. Ale
viděli jsme dreadatou ženu, která odpoledne pročekala u zadního vchodu a
vyhlížela Nicka, se kterým se potkala před 15 lety a doufala, že si jí
bude pamatovat, a že jí dá lístek.
Kolem a kolem byla všude cítit atmosféra Paříže, na pódium létaly růže a podprsenky a v davu stála Nickova spolužačka z gymnázia.
1.6.01 Wien, StadtHalle
Ve
Vídni jsme potkali bandu žen, které už byly v Berlíně a chystaly se ještě
do Itália a Švýcarska. Venku pršelo a v první řadě ohromně řádila
partička tvrdých fanoušků. Když jsem se na ty záběry díval, přál jsem
si tam být.
Ve Vídni bylo maličké zákulisí, a je škoda, že jsme tam nemohli natáčet. V temné místnůstce seděl v rohu Nick v tmavém obleku na barové židličce a mluvil k lidem, kteří seděli okolo a vlastně POD ním a poslouchali… tam jsme viděli mýtus.
3.6.01 Ljubljana, Tivoli
Ljublana
se ukázala být nejlepší štací vůbec. Šedavá obloha a hokejová hala
byly pozadím pro úchvatné výstupy srbských kluků s kytarou, kteří
zpívali mnoho z písní Nicka Cavea i Toma Waitse. Při koncertě samém
byli totálně sjetí a pokládali se do každého tónu s nezapomenutelným
zaujetím. Na jeviště zase létaly podprsenky, ale tentokrát na třetí přídavek
jednoduše nezbyla energie.
Na konci poslední písně se totiž publikum bez vyjímky udělalo.
Simon Safranek